Historie zbrojní výroby Husqvarna
Husqvarna, založena v roce 1689, je jednou z nejstarších průmyslových společností na světě. Husqvarna začíná jako kovárna na zbraně, s mušketami jako svou specialitou.
Během prvního období Švédska jako silné velmoci, od konce 17. století do začátku 20. let 18. století, bylo ročně vyrobeno průměrně 11 000 mušket a pistolí. Celkem vzato, Husqvarna dodala švédské armádě 230 000 střelných zbraní během tohoto období!
Výroba dramaticky roste spolu s vzrůstající politickou nestabilitou v Evropě uprostřed 60. let 19. století. V té době Švédsko řídí rozsáhlé znovuvyzbrojení. Je to během tohoto období, kdy se zbraně vyvíjejí ze zbraní nabíjených ústím na zbraně nabíjené závěrem pušky, např. hlaveň se otevírá vzadu a nabíjí nábojem.
V roce 1877 byl ustanoven generálním ředitelem Wilhelm Tham. Ten je tím, který započíná změnu, při které je výroba zbraní doplněna o lovecké a cvičné pušky, místo spoléhání pouze na armádní zakázky.
Rodina Hagströmsových - rodina výrobců zbraní
August Fredrik Hagström je legendárním výrobcem zbraní ve společnosti Husqvarna. Syn Augusta Fredrika Hagströma, Karl Wilhelm, pokračuje ve stopách svého otce jako výrobce zbraní a v roce 1877 je ustanoven vedoucím výroby zbraní. Karl Wilhelm Hagström je vedoucím výroby civilních zbraní od roku 1877 do své smrti v roce 1917. Je vystřídán svým synem, Hugem Hagströmem. Stejným způsobem jako je výroba přesných výrobků opakujícím se tématem v historii Husqvarny, je i dovednost předávána z otce na syna skrze několika generací, což dělá z Husqvarny velmi respektované jméno po celém světě.
V roce 1970 Husqvarna postupuje svou výrobu zbraní FFV (Försvarets Fabriksverk, továrny švédské obrany). Husqvarna ale pokračuje ve výrobě několika specifických pušek v extrémně omezených sériích do roku 1989. V tomto roce, ve spojení s 300 výročím založení společnosti, je 15 “Výročních zbraní” posledními zbraněmi, které opouští továrnu. Muzeum továrny Husqvarna obsahuje rozsáhlou kolekci zbraní. Od nejstarší pušky s křesacím zámkem z roku 1735 po “Výroční zbraň” z roku 1989
Symbolem zbrojní výroby v tomárně Husqvarna je dodnes firemní logo, které je pohledem do ústí hlavně zbraně s mířidly a muškou, přičemž ve vývrtu se nachází písmeno H.
Husqvarna, založena v roce 1689, je jednou z nejstarších průmyslových společností na světě. Husqvarna začíná jako kovárna na zbraně, s mušketami jako svou specialitou. Ačkoli je výroba z velké části manuální, Husqvarna Gevärsfaktori (továrna na pušky Husqvarna) přichází, aby byla tak trochu kolébkou švédského průmyslu v oblasti přesných výrobků. Pod vedením manažera továrny Joachima Ehrenpreusse se výroba brzy rozšiřuje
Během prvního období Švédska jako silné velmoci, od konce 17. století do začátku 20. let 18. století, bylo ročně vyrobeno průměrně 11 000 mušket a pistolí. Celkem vzato, Husqvarna dodala švédské armádě 230 000 střelných zbraní během tohoto období!
Po roce 1720 následuje období míru a objednávky od švédského státu klesají na 1 500 střelných zbraní ročně.
Během následujících více než sto let míru a stability je produkce střelných zbraní společnosti Husqvarna relativně malá.
19. století
Výroba dramaticky roste spolu s vzrůstající politickou nestabilitou v Evropě uprostřed 60. let 19. století. V té době Švédsko řídí rozsáhlé znovuvyzbrojení. Je to během tohoto období, kdy se zbraně vyvíjejí ze zbraní nabíjených ústím na zbraně nabíjené závěrem pušky, např. hlaveň se otevírá vzadu a nabíjí nábojem. Znovu, do testu se musí vynaložit zručnost velké přesnosti, neboť hlaveň a střelný mechanizmus musí zapadnout s nízkou tolerancí a vysokou trvanlivostí. S příchodem zbraní nabíjených závěrem pušky se pušky s dlouhou hlavní stávají běžnými, což má za následek vzrůstající požadavky ohledně přesnosti ve vrtání a obrábění. Pistole nabíjené závěrem jsou nejprve vyráběny jako revolvery, např. se zásobníkem ve formě otočného bubnu. Také s rostoucími objednávkami od švédské armády může společnost investovat do dílen a strojů.
V roce 1867 je Husqvarna přeměněna na společnost s ručením omezeným a v roce 1877 přestavěna poté, co byl ustanoven generálním ředitelem Wilhelm Tham. Ten je tím, který započíná změnu, při které je výroba zbraní doplněna o lovecké a cvičné pušky, místo spoléhání pouze na armádní zakázky. To se ukázalo být moudrým rozhodnutím a Husqvarna se také brzy stává konkurentem na poli “civilního” trhu
Rodina Hagströmsových - rodina výrobců zbraní
August Fredrik Hagström je legendárním výrobcem zbraní ve společnosti Husqvarna. Jedním z jeho vynálezů je zakřivený automaticky pohyblivý kohoutek zbraně. Toto je velký pokrok v bezpečnosti, neboť to předchází neúmyslné střelbě, pokud je kohoutek zbraně náhodou zasažen nebo se natahovač kohoutku uvolní.
Syn Augusta Fredrika Hagströma, Karl Wilhelm, pokračuje ve stopách svého otce jako výrobce zbraní a v roce 1877 je ustanoven vedoucím výroby zbraní. Karl Wilhelm dříve studoval na Královském Institutu Technologie ve Stockholmu a pracoval pro C-E Johansson (Matt-Johansson, nebo Measurement-Johansson) ve městě Eskilstuna. Vyvinul originální test pro eventuální zaměstnance: Uchazeči jsou dány dva kusy kovu a pilníky. Cílem testu je pilovat kusy kovu tak rovně, že se k sobě přilepí, stejným stylem jako “Jo blocks” nebo základní měrky experta na měření C-E Johanssona.
Karl Wilhelm Hagström je vedoucím výroby civilních zbraní od roku 1877 do své smrti v roce 1917. Je vystřídán svým synem, Hugem Hagströmem. Stejným způsobem jako je výroba přesných výrobků opakujícím se tématem v historii Husqvarny, je i dovednost předávána z otce na syna skrze několika generací, což dělá z Husqvarny velmi respektované jméno po celém světě.
V roce 1970 Husqvarna postupuje svou výrobu zbraní FFV (Försvarets Fabriksverk, továrny švédské obrany). Husqvarna ale pokračuje ve výrobě několika specifických pušek v extrémně omezených sériích do roku 1989. V tomto roce, ve spojení s 300 výročím založení společnosti, je 15 “Výročních zbraní” posledními zbraněmi, které opouští továrnu. Muzeum továrny Husqvarna obsahuje rozsáhlou kolekci zbraní. Od nejstarší pušky s křesacím zámkem z roku 1735 po “Výroční zbraň” z roku 1989